Září 2012

Dnešní noc byla už jen vyvrcholení předcházejících dní - šel spát až v deset večer, cca od jedné byl vzhůru do třetí a po páté již neusnul. číst dál

Noc byla v podstatě stejná jako ta předchozí, tj. krátká a přerušovaná. Přes den toho naspal ještě méně než včera, o to více brečel. A protože má taťka mamku rád a je mu jí líto, tak zkusil Vítka při koupání utopit, když mu prý omylem ponořil pusu pod vodu, ale nepovedlo se mu to. číst dál

To byla noc. Vítek se poprvé vzbudil už krátce po jedné v noci. Naštěstí si jen 2x prdnul a za chvíli zase spal. Další vzbuzení bylo po druhé hodině, to se už jen tak uspat nenechal, byl vzhůru hodinu. Následovalo vzbuzení v půl páté, po kterém byl tak napůl vzhůru až do rána. Po osmé se mi ho zase podařilo uspat, nicméně čas strávený jeho uspáváním byl delší než jeho následný spánek. Až v deset se nechal uspat na delší dobu a já tak mohla zmírnit míru bordelu v bytě. číst dál

Kolem poledne jsem musela Vítka vzbudit, abychom vyrazili k doktorce. Ta hned prohlásila, že plíce má rozhodně v pořádku. Pak ho šupla na váhu a ta ukázala 4650g. Takže za měsíc přibral více než kilo. Doma jsme ho zkusili i změřit na délku, což se moc nedá, ale 55 cm má určitě. číst dál

Dneska Vítek slavil své první měsíční narozeniny. A aby na to nebyl sám, tak jsme zajeli k babičce na Hanspaulku. Babičce se uvelebil v postýlce, ale před obědem jsme ho šoupli do kočárku na zahradu. Po půl hodině ježdění po trávníku se nám ho podařilo uspat. Já se tak mohla natáhnout na lehátku na sluníčku, pěkně s knížkou a odpočívat. Spaní ale nevydrželo Vítkovi ani do tří hodin, zbytek dne pěkně řádil a usnul až chvíli před devátou. číst dál

Po obědě jsem si řekla, že vyvedu Vítka na procházku v kočárku. Po nachystání všeho jsem zjistila, že nejede výtah a 4 patra fakt kočár nosit nebudu. Naštvaně jsem se vrátila. Pak mě napadlo ho dát do šátku a vyrazit ven takto. Po čtvrt hodině se mu podařilo uklidnit a zabrat, tak jsem s ním další hodinu a čtvrt kroužila po Řepích. Vzbudil se, až když jsem si zmožená sedla na lavičku před barákem. číst dál

V noci spal Vítek pro změnu parádně a nechal nás prospal skoro až do sedmi. Na devátou jsme vyrazili na exkurzi směr budoucí domov, abych se tam taky po více jak měsíci podívala. číst dál

V sobotu již tradičně vyrazil Tomáš na stavbu a protože to bral přes Vršovice, tak jsem se svezla s ním, aby si Vítka zase mohla užít babička. Zatímco v noci pěkně zlobil a vstával už v 5 ráno (jsem ten noční režim asi ve včerejším článku zakřikla), tak u babičky byl nejhodnější miminko - nejdřív usnul na čtyři hodiny a po jídle na další dvě. Během těch mu babička mimo jiné ukázala, kde mamka chodila do školy :-) Ale i po probuzení vydržel krásně v klidu a já tak měla konečně božský klid na několik hodin. číst dál

Dnešním dnem končí Vítkovi novorozenecké období a první lunární měsíc života. Bylo to období náročné, ale už jsme se trochu všichni sžili, poznali a tušíme, co na Vítka platí. A těšíme se na další měsíc, od kterého si slibujeme Vítkův spokojený úsměv a méně probrečeného času. číst dál

Ráno mě poctil Vítek tím, že po probuzení v půl šesté ráno se mu po hodině podařilo ještě usnout, nechat se odložit a já tak mohla splnit nejen své základní potřeby, ale také trochu uklidit byt. číst dál

Dnešek byl bohužel velice podobný včerejšku. Vítek byl opět nenažraný a nespavý. Stejně jako včera naspal jen nějakých 12 hodin, což zhruba odpovídá potřebě tříletého dítěte. číst dál

Dnešní kontrola kyčlí dopadla výborně, takže už nemusím dávat látkovou plenku navíc. Hurá, to je úspěch. číst dál

V noci to nebyl Vítek, kdo řval nejvíc, ale naše osmačka degu Kiki. Asi čtvrt hodiny byla k neutišení. Vítek to naštěstí zcela ignoroval, ale byly to nervy :-) Ráno se budíček úplně nepovedl, Vítek se vzbudil už v půl šesté a Tomáš si taky omylem nařídil budíka o hodinu dřív. číst dál

Ráno byl Vítek skoro na minutu standardní. Vstával v 6:20, takže budík jsme opět nevyužili. Pak Tomáš odjel na stavbu, aby Vítek měl co nejdříve vlastní pokoj (nebo spíš my?). číst dál

Letos se rozhodlo zpečetit svou lásku několik nám hodně dobrých kamarádů. Bohužel všichni si vybrali pro nás dost blbé termíny (to si neberte osobně :-)). Tereza s Vítkem měli obřad šest dní před termínem porodu, takže do poslední chvíle nebylo jasné, zda se budu moct zúčastnit. Ale protože si dal Vítek načas, tak to vyšlo a dokonce jsme si ještě s Tomem zatancovali poslední pupkatý ploužák. číst dál