V noci to nebyl Vítek, kdo řval nejvíc, ale naše osmačka degu Kiki. Asi čtvrt hodiny byla k neutišení. Vítek to naštěstí zcela ignoroval, ale byly to nervy :-) Ráno se budíček úplně nepovedl, Vítek se vzbudil už v půl šesté a Tomáš si taky omylem nařídil budíka o hodinu dřív.
Dopoledne, stejně jako včera, měl Vítek takový hlad, že mě málem snědl. Když se na několikátý pokus konečně zasytil, tak jsem s ním vyrazila ven. Fňukat začal už po čtvrthodině, ale díky dudlíku, který jsem mu tak nějak zafixovala v puse (ne, kobercovkou to nebylo) a pleně, kterou jsem mu hodila přes obličej za další půlhodinu vytuhl. Tak jsem si udělala svůj nejdelší samostatný výlet, celkem jsem s ním byla venku 2 hodiny. Cestou se staly dvě zajímavé věci. Zaprvé jsem jela kolem tak desetiletých holek a jedna z nich prohlásila: "Jé, to je hezkej kočárek". To potěšilo :-) A za druhé jsem potkala naše sousedy a ti Vítka chválili, že ho vůbec neslyší. Bláhově si mysleli, že nebrečí, ale vysvětlila jsem, že tu máme dobré zdi :-)
Při dalším probuzení se nakrmil a zíval, že chce spát. Tak jsem mu s tím pomáhala, ale po hodině beznadějného snažení jsem se naštvala a pustila fén. Do dvou minut spal :-D
2024 ©