Dnešek byl bohužel velice podobný včerejšku. Vítek byl opět nenažraný a nespavý. Stejně jako včera naspal jen nějakých 12 hodin, což zhruba odpovídá potřebě tříletého dítěte.
Večer byl ale naštěstí příjemnější, přišla mě už před pátou osvobodit mamka a také Tomáš přišel domů brzy. A já si díky tomu mohla po měsící dojít v klidu do krámu nakoupit co potřebuju.
A proč doufám, že je to "jen" růstový spurt? Protože toto období trvá jen pár dní a pak se má vše zase vrátit do starých kolejí. Což v našem případě není zase taková výhra, ale pořád lepší než toto. Tak snad...