Prosinec 2014

Konečně napadlo tolik sněhu, že jsme mohli po roce vytáhnout boby a saně. Venku jsem naložila Vítka na boby a aby si to pořádně užil, tak jsem se s ním projela po cestě, dělala s ním smyky a blbla. Nicméně Vítek viděl v televizi lyžaře a celou dobu mi vyprávěl, jak chce na lyže. Nezbylo tak nic jiného, než mu je dát. Ukazoval mi na nich, jak to v té televizi dělali (podle postoje předpokládám, že viděl sjezd), ale sám se na nich sotva udržel. A pozor - sníh studí! číst dál

Už jednou jsem psala, jaký je Vítek super brácha. A zatím nám to stále potvrzuje. Na Jitku se usmívá, pomáhá nám s ní, dělí se s ní o hračky (s nikým jiným ne) a nežárlí, když se jí věnujeme. číst dál

Ráno si Vítek vyndavá poslední čokoládu z adventního kalendáře, který následně cupuje na malé kousky - to abychom si vánočního úklidu užili do poslední minuty. Ostatně nic jiného než úklid není třeba dělat - ryba je v lednici, bramborový salát přivezou naši rodiče a Ježíšek je také objednán. Dopoledne tak máme čas jak na procházku tak na malé focení. číst dál

Díky tomu, že si Tomáš vzal na dnešek dovolenou, tak jsme mohli všichni vyrazit do zábavného parku Žirafa. S Vítkem jsem tam už jednou přesně před rokem byla a oboum se nám tam líbilo. Zatímco před rokem mu trvalo hodinu, než se osmělil vlézt na nějakou atrakci, letos to trvalo jen pár minut. Ale běda, jak na jeho atrakci vlezlo další dítě - to Vítek okamžitě utekl, i když se jednalo o mimino, co ještě neumí chodit. Za to my museli všude s ním. číst dál

Dneska jsme Vítka vytáhli na kolo a vyrazili na jeden z našich oblíbených okruhů v okolí. Vítek jel krásně, bez řečí a zbytečného zastavování. V nejvzdálenějším bodě jsme ale zjistili, že most, přes který normálně chodíme, tam není a až do konce ledna nebude. Jinudy s kočárem přejít potok nešlo, takže nastalo marné vysvětlování Vítkovi, že se musíme vrátit stejnou cestou. číst dál

Dnešek byl jedním z těch pár dní, kdy jsme ignorovali Vítkovo "nechci" a umyli mu hlavu. Při pití mlíčka jsem se mu jí snažila aspoň trošku vysušit, než půjde do postýlky. Když se pak zvedl, tak nás pobavil svým novým účesem. číst dál

I já jsem se tento rok vrhla na pečení cukroví. Většinou jsem pekla, když Vítek nebyl doma, ale občas jsem se odvážila a využila jsem jeho "pomoci" s vykrajováním. Efektivní to zrovna moc nebylo, Vítek zatím nemá smysl pro kladení vykrajovátek tak, aby byly co nejmenší zbytky. Nicméně za jeho radost a hrdost z výsledku to stálo. číst dál

Sedím si tak s Jitkou na klíně, Vítek se ometá kolem nás a Tomáš má po ruce foťák. Poprosím ho tedy, ať nás všechny tři vyfotí. Vítek se ale vzpírá s tím, že si nejdřív musíme sundat ponožky (aneb dětská logika - minule jsme se se ségrou fotili bez ponožek, tak se s nima nebudeme fotit už nikdy). Zkoušíme trvat na tom, že to není potřeba, ale po chvíli to vzdáváme - Vítek už ponožky stejně nemá a sápe se mých. číst dál

Jitka se začala poprvé usmívat stejně jako Vítek - na začátku druhého měsíce. Ze začátku to byl zpravidla jeden velmi nejistý úsměv za den. Teď už se usmívá mnohem častěji a sebevědoměji. Měla jsem tak konečně štěstí a podařilo se mi to vyfotit. číst dál

Dneska jsem byla s Jitkou na šestitýdenní kontrole. V noci docela zlobila a ani ráno nebyla v nejlepším rozmaru. Hned po vyjetí z domu spustila řev, brečela i celou dobu v čekárně a také v ordinaci. Doktor aspoň zkontroloval, že má zdravé plíce... číst dál

Vítka jsme na víkend opět odevzdali do prarodičovské péče a měli tak celý víkend jen na Jitku. Bylo tak úplně jasné, že jeho část věnujeme procházkám. číst dál

Dlouho jsem přemýšlala, jak letos s Vítkem řešit Mikuláše. Na jeho zvaní domů je dle mého ještě malý, ale zase úplně zatajovat jsem mu to už také nechtěla. Nabízela se varianta účasti na nějaké hromadné akci, ale ty se konaly jen v době jeho spaní, navíc se mi tam moc nechtělo tahat Jitku. Nakonec jsme to vymysleli tak, že dopoledne šel do školky, kde teta dětem o Mikulášovi a všem okolo povídala. číst dál

Tomáš měl dneska dovolenou, tak jsme jí museli náležitě využít. Dopoledne jsme naložili obě děti do auta a vyrazili směr Praha - do Kunratického lesa za "zvířátky". číst dál

Jaké bylo ráno moje ráno překvapení, když jsem koukla ven a bylo bílo. Vítkovi jsem to hned po probuzení ukázala a ten se na sníh nemohl vynadívat - bůhví, jestli si ho z minulé zimy ještě pamatuje. Když se naskytla příležitost, tak jsem s ním hned vyrazila ven, aby si ho mohl prohlédnout zblízka. číst dál