Ráno mě poctil Vítek tím, že po probuzení v půl šesté ráno se mu po hodině podařilo ještě usnout, nechat se odložit a já tak mohla splnit nejen své základní potřeby, ale také trochu uklidit byt.
Dopoledne nás navštívila MaO s malou Gailou. Ač byl Vítek najezen a pak ještě dodatečně dokrmen, tak ukazoval svou brečíčí tvář. Až když si ho MaO půjčila, tak se uklidnil. A to se pak stalo ještě jednou, když mi MaO ukazovala, jak navázat správně šátek. No není to dítě nevděčné? Gaila si zase oblíbila naše křeslo, z kterého si udělala překážkovou dráhu a spoustu dalších drobotin, které pečlivě poházela všude. Také ji zaujaly naše osmačky a docela se jí podařilo vyslovit "Kiki".
Po jejich odchodu jsme si s Vítkem zahráli hru na uspávání. Mým úkolem bylo ho uspat a jeho se co nejdřív zase vzbudit. Téměř hodinu Vítek vyhrával, ale zdolala jsem ho a vytuhl na krásné tři hodinky, během kterých jsme stihli procházku i s malým nákupem.
Po probuzení byl to nejsladší míminko a snad se i usmál. Aspoň já to tam viděla :-) Pak jsem ho zkusila dát do šátku a světe div se, vydržel tam a po hodině dokonce usnul. Pak ale přišel táta toužící po procházce s kočárkem a přesvědčil mě, abych ho přesunula. Nechala jsem se přesvědčit a to byla chyba. Obešli jsme jen jeden blok za Vítkova nepěkného hlasového doprovodu.
Večer se Vítkovi podařilo usnout už v devět a už se do konce dne neprobudit. Celkově to tak byl jeden z neúspěšnějších dní a snad to vydrží.
)) u Přemdy to pár týdnů fungovalo... 
2024 ©