Srpen 2012

Je půl třetí odpoledne a já musím rychle něco napsat, než se to malé zvířátko vzbudí. V noci Vítek držel svůj příjemný standard, ve tři se dokázal vzbudit jen na kojení (i když já byla vzhůru ještě půl hodiny poté, abych ho nepřenášela do postýlky dřív, než fakt zabere). číst dál

Ráno se Vítkovi moc spát nechtělo, vzbudil se už v 5 ráno a znovu zabrat mu trvalo přes hodinu. Ale tak pořád dobrý. číst dál

Dneska strašil prcek už od šesti od rána, nemohl asi zaspat, protože vytušil, že půjde k paní doktorce. Tu má rád, vždy si u ní hraje na hodné miminko. Dneska se zase vstupem do ordinace uklidnil a doktorku radostí  počůral. Váha ukázala bez jednoho gramu rovná 4kila. číst dál

Ač byl v noci hodný a vzhůru jen hodinu, tak jsem stejně byla ráno pěkně vyřízená a vzala zavděk tomu, že mi prcek usnul na hrudníku a spala jsem ještě dvě hodinky s ním. číst dál

Noc byl opět skvělá. Vzbudil se jen jednou na hodinu a pak až v 7 ráno. Ráno byl vzhůru jen chviličku, aby usnul na 3 hodiny. Pak jsem ho vzala ven, skoro půl hodiny vydržel být vzhůru a nebrečet. Pak už začal natahovat, tak jsem zastavila a zkusila ho uspat. Trvalo mi to sice asi půl hodiny, ale světě div se, zadařilo se. Tak jsem využila jeho spánku a okolních laviček a dala si trošku do těla. Místní obyvatelé asi měli pěknou podívanou. číst dál

Noc byla opět ukázková! Vzbudil se jen jednou na hodinku a za další 3 hodiny jen na půlhodinky. Ráno nás vyhnal z postele už před sedmou. Při přebalování mi dal co proto, celou mě počůral a do toho všeho se vy... Tak musel jít za trest do umyvadla. číst dál

Po šíleném pátku nás Vítek odměnil relativně klidnou sobotou. V noci spal zase parádně, jen s dvěma krátkýma přestávkama do deseti hodin. Pak si dal svou již skoro standardní čtyřhodinovou pauzu. Během té jsme mimojiné stihli s taťkou dlouhou procházku. Tak polovinu času dokázal být vzhůru a nebrečet, zbytek sice brečel, ale jen na tzv. level 1, což je ještě fajn. Ke konci pauzy už byl pěkně nervní, že nemůže usnout, takže klasický hysterák. To už musel taťka běžet na kamarádovu rozlučkou se svobodou, takže jsem ho musela uspat sama a podařilo se to již klasickou metodou, kterou zvládne jen žena. Pak se probudil už jen jednou, na 2 hodinky. Usnul už v 7 večer, pořád jsem čekala, kdy se vzbudí, abychom ho mohli vykoupat, ale asi potřeboval zaspat včerejšek, tak už se nevzbudil. číst dál

Když včera Vítek usnul až v 11, tak jsem si říkala, že by mu to mohlo aspoň dlouho vydržet. Bohužel. V půl třetí už byl zase vzhůru. Což by samo o sobě tak nevadilo, kdyby se najedl a zase usnul. Jenže uspat se nám ho podařilo až před šestou ráno a to jenom na hodinku. číst dál

Od včerejšího večera spal Vítek nádherně, celých 6 hodin. V půl třetí ráno se vzbudil na jídlo a hlad mu vydržel 2 hodiny než konečně zase usnul. Pak spal ještě krásné 4 hodinky. Já bych teda klidně ještě spala dál. číst dál

Dneska se Vítek v noci ukázal jako úžasné dítě. Usínání bylo sice klasicky náročné (nakonec ho taťka uhoupal), ale pak spal téměř v kuse 10 hodin. Neuvěřitelné. Jen jsem ho jednou ve 4 ráno přebalila - on se u toho ani skoro nevzbudil. O kojení neměl zájem. To až v 6 ráno. Ale potom taky hned usnul. číst dál

Během prvních dní doma nám Vítek vysvětlil, že ne všechna miminka jen spí a budí se výhradně na kojení. Nejhorší to bylo ve čtvrtek, kdy za celý den (od půlnoci do půlnoci) prospal jen 9 hodin. Od 14 do 22:30 byl nepřetržitě vzhůru a když se nekojil, tak řval. Nevím, kdo pak z toho měl větší hysterii - jestli on nebo já. Ke konci už i Tomáš začal propadat beznaději. číst dál

Po porodu jsem chvili zustala s Tomem na porodnim sale. Pak ho poslali domu a me do sprchy. Malem jsem jim tam nekolikrat omdlela. Na porodnim nebylo bohuzel volno, takze jsem frcela "do sklepa" na gyndu a Vitek buhvi kam. číst dál

Vitek se nijak predem nehlasil, ze by mel jit ven. Ve ctvrtek 9.8., kdy mel termin, mne jen trochu zacalo bolet v krizi. Brzy rano v patek mi asi hodinu bolelo v cca 10 minutovych intervalech bricho, tak jsem si rikala, ze by uz? Ale prestalo to. Dalsi bolesti bricha prisly kolem jedne hodiny odpoledne a ja si to zacala zapisovat. Intervaly byly ze zacatku po cca 10 minutach, pak o neco vice, pak mene, pak zase vice, proste nic pravidelneho, nicmene uz jsem verila tomu, ze to musi byt ono a byla jsem rada, kdyz Tomas i s autem dorazil domu. Nicmene to nebylo stale nic pravidelneho. Pozdeji vecer jsem si dala teplou sprchu a to to nejspis trochu popohnalo, protoze intervaly se zkratily a bolest zvysila. To uz Tomas nevydrzel a presvedcil me, ze je cas jet. V aute jsem mela intervaly po presne 6 minutach a v porodnici jsem sla schody na nekolikrat. číst dál