Dnešním dnem končí Vítkovi novorozenecké období a první lunární měsíc života. Bylo to období náročné, ale už jsme se trochu všichni sžili, poznali a tušíme, co na Vítka platí. A těšíme se na další měsíc, od kterého si slibujeme Vítkův spokojený úsměv a méně probrečeného času.
Co se týká dneška, tak v noci se opět budil tak, že bychom si podle něj už skoro mohli začít řídit hodinky a to šel spát o hodinku dřív než obvykle. Vstával tedy v šest ráno a po odbytí nezbytných aktivit si hrál s Tomem, vydržel to celkem dlouho a i Tomáš musel uznat, že jednou to vypadalo, že se usmál.
Pak jsem ho převzala do péče já a za chvíli jsme už hráli naší oblíbenou hru na usínání, tentokrát ale vyhrál Vítek. Já ho pokoříla až v půl desáté, kdy jsem ho šupla do kočárku a šlo se ven. V lékárně jsem si vyzvedla objednanou odsavačku mléka - udělali mi velkou radost, protože to stálo slušnou cenu, mohla jsem zaplatit Flexi pasy a ještě jsem dostala sterilizátor lahví zdarma. Po procházce řepskými zákoutími jsem zaparkovala v parku před barákem a přes hodinu se tam slunila na lavičce. Vítek dostává vitamín D v kapkách, já ho musím chytat přirozeně.
Hned po "obědě" mi vytuhl na rukou, tak jsem ho ani nepřenášela a hodinku a půl si ho chovala a u toho se dívala na Žhavé výstřely - bylo občas trošku náročně se smát jen decentně :-) Po vzbuzení a nakrmení byl krásně v klidu, tak jsem si stihla ohřát a dokonce i sníst svůj oběd. Pak už si vyžadoval mou neustálou pozornost v podstatě až do devíti do večera.
2024 ©