Listopad 2012

Dnešní dopoledne probíhalo téměř stejně jako to včerejší. Nejprve jsme jeli na stavbu, tentokrát prodiskutovat budoucí elektroinstalaci. Poté jsme jeli do koupelnového studia, kde jsme si vybrali baterie a ujasnili otevírání sprchového koutu. číst dál

Už to vypadalo, že to letos nepřijde, ale konečně si Tomáš mohl vzít dovolenou a užít si ji společně s námi. Nicméně úplná flákačka to nebyla. číst dál

Hlavním bodem dnešního dne byla návštěva rehabilitace, kam nás poslala doktorka na tříměsíční prohlídce. Vítek měl ale zrovna náladu pod psa, tak začal řvál, ještě ho ani nazačali mučit, až z toho byla fyzioterapeutka celá nesvá. Dostali jsme za úkol cvičit 3x denně jeden cvik na bříšku, aby si posílil svaly na ramenou a za týden máme přijít znova. Tak snad bude Vítek v lepším rozpoložení a paní doktorce ukáže, že to není žádný uřvánek a slaboch. číst dál

Ráno jsem měla jít s Vítkem na očkování proti pneumokokům, ale jelikož už pár dní frká a pokašlává, tak jsem raději zavolala doktorce a dohodli jsme se, že to o týden odložíme. Většinu dne jsme tak strávili doma, abychom se z toho oba co nejdříve dostali. číst dál

Hned po budíčku jsme museli vyrazit na stavbu, jelikož nás čekalo montování garážových vrat a vstupních dveří, na které jsem chtěla dohlédnout. Když jsem přijela na místo, tak Vítek už pár minut chrupkal a garážníci  makali. Vítkova dlouhého spánku jsem využila k diskuzi o umístění sádrošů, umyvadel či otopných žebříků. číst dál

Víkend proběhl dle již zajeté šablony. V sobotu jsem byla s Vítkem u vršovické babičky, zatímco Tomáš byl na stavbě. Ale tak fádní to úplně nebylo. Po poledni jsem Vítka nakrmila, nechala v babiččině péči a odjela také na stavbu, kde jsme si nechali radit co a jak s krbem. Na stavbě jsem potkala Vítkova prastrejdu, který se dychtivě ptat, kdy jim Vítka ukážu. číst dál

Když jsem dopoledne Vítka vypustila na hrací deku, tak jsem předpokládala, že si bude hrát se zavěšenýma hračkama. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem na něj po chvíli koukla. Rukama se držel hrazdičky a prováděl různé prostocviky. Osobně si myslím, že trénoval výmyk. číst dál

Když se Barča dozvěděla, že mám být s Vítkem dva týdny sama, tak mi navrhla, abych jeden den strávila u ní. Takové nabídce jsem nemohla odolat. číst dál

Když jsem se před pár týdny ukázala v sokole, tak jsem od Báry dostala "vynadáno", že jsem se měla předem nahlásit, že by mi pro Vítka přinesla nějaké hračky, co jí zbyly po jejích již větších dětech. Místo nahlašování se předem jsem navrhla návštěvu. Nápad se ujal a pozvaná byla i Jana, která pracuje kousek. číst dál

Když už bylo jisté, že Tomáš na dva týdny odjede, tak jsem napsala Lence, že potřebuju večerní rozptýlení. Lenka se nenechala přemlouvat a zanedlouho jsme se domluvily na dnešní návštěvě. Lenka měla příjít na šestou, ale bohužel jí práce zdržela. Nicméně přišla o hovno. A to doslova. V době jejího příchodu tak už byla týden střádaná biologická katastrofa zlikvidována, takže jsme se mohli rovnou věnovat příjemnějším tématům. číst dál

V noci jsme si s Vítkem opět na hodinku a půl zapařili. Mělo to svou výhodu, ráno jsme vstávali až krátce před osmou. A tentokrát naštěstí tou správnou nohou. číst dál

V noci spal Vítek ve své náhradní postýlce celkem dobře, ale vstal tou nejlevější nohou, kterou má. Dopoledne to ještě šlo, ale odpoledne už s ním moc k vydržení nebylo. Ani babička to tentokrát nezachránila. Vrchol mi však předvedl po příjezdu domů. Spustil takový hysterák, že úplně zrudnul a na pár vteřin ani nedýchal. Když se konečně uklidnil, tak celkem rychle usnul, ale jen na půl hodinky. Za chvilku sice zase usnul, ale opět jen na půl hodinky. Definitivně (= na dvě hodiny) usnul až po téměř další hodině, v které jsem ho nakrmila. číst dál

Odpoledne jsme s mamkou a Vítkem již potřetí vyrazili směr Zruč na Sázavou za jeho prababičkou. První dvě setkání se moc nepovedla - první prořval a druhé prospal, tak jsme doufali, že do třetice všeho dobrého se zadaří. A zadařilo. První chvíle sice taky probrečel, ale uklidnil se a vydržel v klidu skoro hodinku. Také prababička byla v dobrém rozmaru, a tak konečně Vítka vnímala. A moc se jí libil, skoro celou dobu na něj s úsměvem koukala. A nejvíc ji rozesmálo, když Vítek prsknul tak, že to doletělo až na její ruce. číst dál

Vzhledem k včerejšímu brzkému odpadnutí mě čekal budíček už v pět ráno. Ani dřívější snídaně a možnost společného spaní Vítka nepřesvědčily, aby ještě zabral. To se mu podařilo až za tři hodiny později, tak jsem se mohla taky dospat. číst dál

Ráno jsme s Vítkem jeli řešit na stavbu, kam umístit v podkroví vypínače, zásuvky a kde bude televize. Já původně nechtěla televizi nikde, ale nakonec mě pánové ukecali, že v dětských pokojích by měla být. A asi jí chtěl i Vítek, protože si pěkně pořval. číst dál