Letos se rozhodlo zpečetit svou lásku několik nám hodně dobrých kamarádů. Bohužel všichni si vybrali pro nás dost blbé termíny (to si neberte osobně :-)). Tereza s Vítkem měli obřad šest dní před termínem porodu, takže do poslední chvíle nebylo jasné, zda se budu moct zúčastnit. Ale protože si dal Vítek načas, tak to vyšlo a dokonce jsme si ještě s Tomem zatancovali poslední pupkatý ploužák.
Lucka s Martinem si vybrali právě dnešní den. Mysleli jsme si, že já na tom nebudu fyzicky ještě tak dobře, abych jela daleko za Prahu a účastnila se. Nakonec se ukázalo, že já jsem úplně v pohodě a problém bude spíš uřvaný Vítek. Nicméně moje mamka nabídla pomocnou ruku a svůj hlídačský um a mohli jsme vyrazit. Cestu tam Vítek prospal, vzbudil se až na místě, abych si mohla vyzkoušet kojení na parkovišti v autě. Jeho následný neklid se podařilo odstranit Romče, když s ním dělala dřepy, ale po chvíli už prý nemohla :-)
Před obřadem jsme dali Vítka mamce do kočárku a nervózně vyraziili směrem ke hradu Zvíkov. Dle reportu mamky to chvíli vypadalo, že si celý obřad neužiju, ale Vítek se naštěstí uklidnil a já ho tak viděla celý. Také slavnostní oběd jsem si mohla vychutnat. Na šestou večer, kdy se Vítek téměř pravidelně budí k čtyřhodinovému řádění, byl naplánovaný první tanec, který jsme si nechtěli nechat ujít. A Vítek byl tak slušný, že spuspil až v okamžiku, kdy skončil. Tak jsme ho nakrmili a vyrazili zpět. Cestou mi málem užužlal prst, ale vydržel a má tak od nás velkou pochvalu! Nicméně největší dík patří mojí mamce, bez ní bych seděla doma na zadku a tuto povedenou událost si musela nechat ujít. Mami, díky moc!!!
Helča s Andrejem mají svatbu přesně za 3 týdny, tak jsem zvědavá, jak zvládneme tu :-)
2024 ©