Říjen 2012

Když mi včera Marcela napsala, že už konečně po několika týdnech překonali s Přemdou všechny možné nemoci a můžem se tak konečně vidět, tak jsem neváhala a domluvili jsme se hned na další den, než tomu zase něco zabrání. Na desátou jsme přišli a Vítek nasadil svou návštěvní náladu. Po chvíli ho ale to předstírání hodného dítěte přešlo a spustil. Naštěstí má Marcela taky doma skákací míč a mně se ho na něm podařilo zázračně uspat. Pak jsme ho přesunuli do ložnice, kde si spokojeně chrupkal dvě hodiny, než ho musel vystřídat Přemda. My tak měly spoustu času si pořádně popovídat. číst dál

Dneska neměl Vítek příliš společenskou náladu. Moc mi toho dneska neřekl a úsměvů mi také moc nerozdal. V pět hodin se na něj příšla podívat babička. Ač byl Vítek vyspán, tak ho stejně babička moc nezajímala a pořád hledal, co za tou hlavou může být. Přesvědčil nás tak alespoň, že má krk, protože jinak ho pečlivě schovává. číst dál

Dneska jsem potřebovala nakoupit, tak jsem Vítka šoupla do kočárku a jeli jsme. Byl už hodinu po krmení, před kterým navíc dlouho spal, takže to byla docela nebezpečná doba. Nicméně synáček překvapil. Byla jsem s ním nakonec venku hodinu a kromě pár nespokojených zaskuhrání, které okamžitě spravil dudlík, byl klidný a polovinu času dokonce bez dudlíku. Tak nevím čím to bylo - možná tím, že v té zimě mu zamrzly hlasivky. Nebo ho uspokojil pobyt v jeho nové kombinéze "a lá obézní kosmonaut"? číst dál

Přizpůsobit se změně času mi nikdy nedělalo problémy. Vítka jsem na to ale raději začala připravovat 14 dní předem, aby mi pak nevstával ve 3 ráno. Postupně jsem se mu snažila posunovat čas večerního ukládání na pozdější dobu, aby změna času v podstatě jen znamenala návrat k původnímu. Ne že by Vítek ochotně spolupracoval - on si ostatně dělá pořád, co chce - ale o cca třičtvrtě hodinky se mi to +/- posunout podařilo. Tak jsem zvědavá, co to udělá dál, hlavně v noci. číst dál

Na dnešní dopoledne byl naplánovaný výlet do obchodu s krby a ani jsme netušili, jak se to bude k dnešku hodit. Od rána nám tu sněžilo a předpoklad, že v centru Prahy bude jen pršet, rozhodně nevyšel. A tak jsme kočár vezli do Vršovic zbytečně, v tom počasí se ani babičce ven nechtělo. I pánové si dali na stavbě zkrácený úvazek, jelikož se tam zatím nedá nijak topit. To jsme tu fasádu stihli jen tak tak. číst dál

Vítek postoupil do dalšího levelu psychomotorického vývoje a to tím, že už je schopen si strčit ruku do pusy a spokojeně si jí dudlat. A při tom pořádně slintat. Jsme za tento pokrok s Tomášem vděční (alespoň zatím), neboť tímto učinil Vítek první krok k samostatnosti a nám to občas ušetří podávání dudlíku. číst dál

Dopoledne jsme vyzvedli vršovickou babičku a jeli do Zruče nad Sázavou za prababičkou. Vítka D1 krásně uspala. A to tak kvalitně, že spal ještě hodinu po vypnutí motoru a prababičku tak opět ani neviděl. Tak třeba to už příště vyjde. Cestou zpět opět usnul, tak si babička nasadila autosedačku na kočár a chvíli s ním kroužila po Vršovicích a já zatím mohla trochu dospat probdělou noc. číst dál

Dnešní odpoledne jsme s Vítkem trávili u dejvické babičky. Já dostala výborný oběd a Vítek zánovní svetřík a botičky. Později přišly na návštěvu tři třígenerační tety - Hanička, Vladěna a tříletá Gitule. Vítek  se předvedl v dobrém světle a za odměnu dostal spoustu krásných dárečků - ponožky jsou prý dokonce až z Irska. Takto materiálně uspokojen usnul v nové dece tak tvrdě, že jsme ho o půl osmé večer museli budit, abychom se vůbec dostali domů. číst dál

Dneska se zase Vítek předvedl. Ráno si dal budíčka krátce po čtvrté hodině a do rána se v posteli už jen tak převaloval, ale naštěstí relativně v klidu, tak se při tom dalo i po minutách spát. Bláhově jsem si myslela, že to bude přes den potřebovat dospat. Omyl. Usnul sice pětkrát, ale pokaždé jen na půl hodinky. I večer šel spát nejpozději za poslední dobu. Dohromady tak naspal za celý den nějakých devět hodin, nechápu. číst dál

S dítětem začne člověk vnímat svět jinak. Nejinak je tomu u zvuků. Zatímco dříve jsem zvuky více méně ignorovala, až s Vítkem jsem začala vnímat kolik jich kolem nás je. Když spí, tak vytrvalé zvuky většinou nevadí, ale takové ty náhlé a intenzivní jsou už velkým nebezpečím, že se vzbudí. S tím, že mobil zvoní, jsem počítala a zvuk tak vypla už v porodnici a zatím ho nezapla. Jenže jsou i jiná zařízení. Například mikrovlnka - ta naše pípne po ukončení programu 4x, takže ohřívání jídla v době spánku nehrozí. Když mi náhodou usne venku v kočárku, tak se s ním domů bojím - nejdřív bouchnou dveře a pak několikrát pípne výtah. U mých rodičů dokonce i pípá televize, když se zapíná. Řada obchodů má pípací zařízení, když tam někdo vejde. A v neposlední řadě psi štěkají... číst dál

Dneska jsme nemuseli vstávat, tudíž si dal Vítek budíčka už v pět ráno. Dopoledne jsme opět museli strávit na stavbě, abych se mohla zúčastnit seznámení se sádrokartonářem. Ale jelikož byl Vítek špatně naložen a probudil se přesně před příjezdem pána, tak jsem se stejně musela věnovat jemu a přes jeho stížnosti jsem ani nic neslyšela. Počasí opět stálo za prd, navíc i trošku mrholilo. číst dál

Protože předpověd počasí slibovala krásné jasné a teplé počasí, tak jsem si řekla, že můžu vzít Vítka na stavbu. Bohužel se meteorologové dosti sekli a až do dvou hodin bylo sotva deset stupňů a zataženo. Vítek byl naštěstí dostatečně zachumlaný, to jen já jsem mrzla. Navíc to Vítek stejně skoro celé krásně prospal. Jen samozřejmě v době, kdy jsem potřebovala něco řešit, tak si vyžadoval pozornost. číst dál

Protože se Vítek začal v noci budit příliš často, tak jsem vyvodila, že hlady to být nemůže, když před den vydrží minimálně o hodinu déle. A tak jsem se ho snažila uspokojit dudlíkem do chvíle, než už měl na jídlo "nárok". A dneska se podařilo, že po nějaké době dudlání usnul a probudil se až v době druhého krmení. Navíc dopoledne usnul chvíli před časem dopoledního kojení a spal tak dlouho, že vynechal i toto kojení. Tak snad v něm nevypěstuju miminčího anorektika. číst dál

Středy mi přijdou zpravidla nejhorší dny v týdnu. A dneska to nebyla rozhodně výjimka. Vítek sice protestoval stejně jako předchozí dny, ale já to nějak hůře snášela. Asi to bude tím, že od víkendu daleko a do dalšího taky. Večer jsem se tak zcela vzdala jeho péče a nechala ho na starost mamce a následně Tomášovi. Já se místo toho mohla věnovat například beruškám, které se nám záhadně rozmnožily na okně. číst dál

Po obědovém přebalení měl Vítek stále suchou plenu, tak jsem si říkala, že čůrání nemůže být daleko. Vzala jsem ho tedy nad vanu a přesvědčovala ho, ať se vyčůrá tam. A po cca třech minutách se zadařilo a Vítek tak slavnostně označkoval vanu a nikoliv mě. číst dál