Prosinec 2012

Vítek asi podvědomě vycítil, že rok 2012 končí a rozhodl se, že musí dohnat vše, co se dá. Ráno jsem ho chtěla vyfotit, jak se o kousek hne z místa a nakonec je z toho je deset minut nabitých pohybem. číst dál

Poslední rána přicházíme na zajímavý úkaz. Vítek se budí s jedním palcem koukajícím z pyžama. Již se mu to povedlo u dvou různých pyžam. A pokaždé se jedná o stejnou nohu. číst dál

Z Vítka se nám začíná pomalu stávat společenský tvor. Když k němu človek přijde a usměje se na něj, tak pokud nemá špatnou náladu, tak mu to oplatí. Je možné ho uklidnit chováním, což dříve bylo nemyslitelné. I když má na chování dosti specifické požadavky - zády k chovajícímu a nutno chodit. Když jde někdo kolem něj, tak ho pozoruje dokud nezmizí z dohledu nebo se nezastaví. číst dál

Stejně jako včera byl Vítek rozmrzelý, i když se mi už jeho spaní dařilo vychytávat trochu lépe. Přes oběd si dokonce střihnul třihodinového šlofíka. Předpoklad, že ho to naladí na spokojenou vlnu, se ovšem nepotvrdil. Musela jsem tak stejně jako včera vytáhnout silnou zbraň - kočárek. číst dál

Někdy nemá Vítek dobrý den a tohle byl jeden z nich. Jednak Tomáš musel po pěti dnech zase do práce a Vítek tak byl bez tatínka a jednak se mi nedařilo vychytat ten správný moment, kdy ho dávat do postýlky k dennímu odpočinku. Dala jsem ho tam pokaždé moc pozdě, takže byl přetažený a to je pak boj. číst dál

Dopoledne jsme si vyrazili na procházku s Romčou a Ondrou (alias Vrabčáci). Vše bylo naplánováno tak, aby Vítek usnul, což se mu skutečně po cca půl hodině podařilo. Chodili jsme a chodili, Vítek spal a spal, až z toho Romči psík málem umrzl. A tak jsme Romču s Ondrou doprovodili domů a sami dál kroužili sídlištěm. číst dál

Na dnešní den jsme byli pozvaní do Dejvic na povánoční oběd. Ač se program konal v jinou hodinu, tak byl velice obdobný. K jídlu byla ryba nebo řízek s bramborovým salátem. Nemohlo chybět foto u vánočního stromečku (ten vánoční je vpravo, nikoliv ta palma na druhé straně :-) ). No a samozřejmě nemohly chybět dárky. číst dál

Víkendová lenivá nálada nás chtě nechtě musela přejít. Dopoledne jsme nejdřív jeli na stavbu tam trošku pouklidit. Vítek první Vánoce "doma" ignoroval a raději spal celou dobu v autě. číst dál

Jelikož má Tomáš v práci pohotovost a musí být v případě problému do půl hoďky u počítače, tak jsme porušili pravidelný sobotní program a zůstali oba dva víkendové dny doma. Vítek byl hodný, příliš nás nerušil a my se tak mohli v klidu věnovat flákání. Už jsme to potřebovali a bylo to super :-) číst dál

S Helčou jsem se neviděla od té doby, co jsem odešla z práce na mateřskou. A tak když mi napsala, že má dovču a mohla by se přes den stavit, tak jsem měla velkou radost. Dorazila akorát, neboť Vítek byl zrovna vyspaný a najedený. Po celou dvouhodinovou návštěvu byl Vítek reklamou na hodné miminko. S Helčou jsme prodrbaly všechno, co jsme si za těch několik měsíců říct nemohly. Jen chudák Vítek byl z toho našeho brebentění tak unaven, že po jejím odchodu do pěti minut usnul. číst dál

Další pokus o to, abych si zacvičila, se mi už absolvoval nechtěl. Ale Tomáš mě ukecal a vyplatilo se to. Vítek celé cvičení prospal. číst dál

Jak už je Vítek na břiše spokojen, tak je schopen vnímat svět okolo. Jednou z věcí, která je v poloze na zádech naprosto nezajímavá, ale na bříšku naopak velmi, je zrcadlo. Jak mu ho nastavím, tak se začne na sebe smát. Na fotce se mi to bohužel nepodařilo pěkně zachytit, ale vykulený výraz je taky dobrý... číst dál

Vítkovi jsou čtyři měsíce sice už týden, ale kvůli odloženému očkování jsme byli na čtyřměsíční kontrole až dnes. Oficiální míry byly naměřeny tyto: váha 7,07kg, délka 66,5cm a obvod hlavy 42cm (ten je zvlášť zajímavý, neboť ve třech měsících měl naměřeno o půl cm více - to bude ale asi tím, že běžně měří sestřička, dneska to dělala doktorka). číst dál

Mateřská mi pomalu končí a já musela začít zkoumat, jak si požádat o rodičovský příspěvek. Zabralo mi to několik hodin pátrání po netu, cože a jakže si mám zařídit. Jako veškerá administrativa to nejde jednoduše, ale musí se na dva úřady. Na první (sociálka) jsem zašla dneska. Naštěstí jsem si mohla vybrat jakoukoliv sociálku v Praze, a tak jsem zvolila tu, kterou mám jen čtvrthodinky busem. číst dál

Když jsme Vítkovi kupovali vaničku poprvé, tak jsme si říkali, že s délkou 70 cm by mu mohla vydržet celkem dlouho. To nás ovšem nenapadlo, že ten rozměr se měří nahoře, kde je vanička nejdelší a prakticky na délku začíná na pouhých 50 cm. Takže pohodlně se tam vešel tak první měsíc. Od té doby koupání vypadalo tak, že se nohama dole odrazil a nahoře hlavou narazil. Takže když se babičce podařilo sehnat novou a mnohem větší vaničku, tak jsme po ní bez váhání chňapli. číst dál