Říjen 2012

Vzhledem k tomu, že záda mě stále ráno bolela a hlava taky nic moc, tak jsem nám dneska nařídila s Vítkem domácí vězení. Vítek mě za to odměnil dvěma kvalitními spánky, takže jsem taky mohla dospat noc. K obědu mi ale bohužel naservíroval dvouhodinový nepřetržitý pláč s řevem. Naštěstí si to vybral až do večera, kdy už byl hodný (což Tomáš velmi ocenil - při koupání měl prý zatím nejlepší náladu) a večer se mu podařilo usnout během čtvrthodinky už v půl deváté. číst dál

I dnešní nedělní odpoledne bylo vyhrazeno procházce v manduce. Tentokrát jsme si udělali výlet do Šáreckého údolí. Chodili jsme tři hodiny, skoro vůbec po rovině, celkově jsme ušli přes deset kilometrů. Vítka sice celou cestu nesl Tomáš, ale tím, kdo večer nemohl vůbec hýbat zády jsem byla já. číst dál

Dneska jsem se opět vrátili k sobotním seancím u babičky, zatímco pánové (kromě Vítka) odjeli na stavbu. Dopoledne Vítek pěkně nadával - asi jí vyčítal minulou sobotu, že se raději flákala u móře. Pak ho ale babička vzala ven v kočárku a on jí odměnil spánkem dlouhým 3,5 hodiny. Pak měl velice dobrou náladu a vydrželo mu to do té doby, než jsme si ho k večeru vzali do péče s Tomášem. V autě se ještě držel, ale ten večerní koncert zase stál za to. Na druhou stranu se tím vyčerpal natolik, že usnul v postýlce během pár minut. číst dál

Dneska se Vítkovi prarodiče vraceli z dovolené a protože byl Vítek hodný, tak jsem se nabídla, že je s Vítkem vyzvednu na letišti. Jak jsem jim to řekla, tak spustil, takže je přivítal svým obvyklým způsobem, ale pak už byl naštěstí klidnější. Děda si tak zase po dlouhé době mohl prohlédnout jeho oči - zná ho buď spícího nebo řvacího. Babička zase tvrdila, jak se za ten týden změnil. Odpoledne jsem vyzvedla Tomáše v práci a jelo se domů. Takže jsme si dneska pěkně zataxikařili. číst dál

A je to tady, Vítkovi jsou už dva měsíce. Při té příležitosti jsme si ho podomácku přeměřili a převážili. Vyšlo nám cca 60 cm a 6 kg. Už by mohl začít v tom růstu trochu zpomalovat. číst dál

Dneska si Vítek užil pořádnou cestu tramvají a taky mumraj velkoměsta. Musela jsem zajet na Anděla odevzdat potvrzení z katastru kvůli hypotéce. Tramvaj se Vítkovi celkem zamlouvala a když se začal rozčilovat, tak mu postačil k uklidnění dudlík. Nejhorším zážitkem tak byly Vítkovi smrduté prdy, které mi šly přímo do nosu (nevýhoda manducy...). Každopádně jsem ráda, že jsem nemusela psát článek podobný tomuto: http://kysilko.blog.idnes.cz/c/291082/Jak-jsem-nastval-hodne-lidi-v-jedne-tramvaji.html A zejména jsem nemusela číst následnou diskuzi, některé názory fakt stojí za to. číst dál

Večer se mi díky shodě několika příznivých okolností (Tomáš přišel brzy z práce a Vítek se vzbudil v pravý čas) podařilo poprvé od otěhotnění zajít na cvičení. Pár metrů od bytu máme cvičení za pár korun. Byla to kalanetika, na které jsem nikdy nebyla, ale na tom až tak nezáleželo. Z cvičenkyň jsem byla jednoznačně nejmladší a jediná nově příchozí, takže pozornosti jsem neušla. A taky fyzicky nejslabší :-( Ale byl to super oddech, tak snad to nebylo naposledy. číst dál

Ráno jsem musela zajet k svému doktorovi. Prohlídka dopadla dobře a o Vítka se mezitím starala sestřička, takže ani nebrečel, naopak se na ní prý smál. číst dál

Na dnešní den jsme si naplánovali stejný program jako na včerejšek, ale počasí tomu nepřálo. Tak jsme zůstali doma v Řepích a čekali, až se udělá trochu lépe. Po obědě se na nás usmálo štěstí, šupli jsme Vítka do manducy a šli. Cestou dokonce vylezlo sluníčko. Ušli jsme skoro deset kilometrů. Naše nohy a Tomášova záda si tak udělaly pěkný trénink. číst dál

Ráno jsme vyjeli na baráček, abychom tam zastali trochu práce. Po odbytí povinností si Tom vzal Vítka do manducy a vyšli jsme na výlet. Bylo krásně a Vítek po chvíli cesty usnul, tak jsme mohli nerušeně šlapat po turistických cestách. Celkem jsme ušli deset kilometrů. Uf... číst dál

Zatímco včera byl Vítek ve velice dobré náladě, tak dneska si to vybral zpět. Začalo to už nocí, kdy se budil už od začátku po dvou hodinách. Po ranním probuzení byl v mizerné náladě a vydrželo mu to 4,5 hodiny. Už jsem z toho byla pěkně na nervy, naštěstí ho přemohl spánek. Kromě přestávky na kojení spal 5 hodin. Pak už byl naštěstí lépe naladěn. číst dál

Včera večer se Vítkovi podařilo po několika dnech konečně vy.... Nevím, jestli to byl ten důvod, ale dneska byl zlatíčko. Sice ráno vstával už v pět, ale zase to tak nevadilo, protože jsme stejně museli vstávat před šestou. Jeli jsme do Kostelce nechat si zaměřit garážová vrata. Dělal to můj kamárád, kterého jsem několik let neviděla, tak jsem "musela" jet taky. číst dál

Dneska Vítek vstával asi po hlavě, neboť mi od rána pěkně nadával. Uklidnil se až po krmení ve čtyři, do večera byl už hodný a v osm usnul jako špalek. Já taky. číst dál

Odpoledne jsem vytáhla Vítka ven v šátku a narazila na zajímavý problém. A to jak si zavázat tkaničky. Když jsem si je uvazovala s Vítkem v šátku, tak se mu to vůbec nelíbilo. V tomto případě není řešení zase tak složité - prostě se nejdřív obout a pak teprve nandat do šátku. Jenže cestou se mi tkanička rozvázala a co teď? Vítek navíc spal a když se s ním hýbe, tak se mu to vůbec nelíbí a budí se. Znáte někdo řešení? Napadá mě: požádat o zavázání náhodného kolemjdoucího; pořídit si boty bez tkaniček; nechat botu rozvázanou - to jsem nakonec zvolila já, jen jsem si je uvolnila tak, aby mi neplandaly na zemi. Něco lepšího? číst dál

Jak už to u Vítka bývá, tak jak si na něco začneme zvykat a trochu na to i spoléhat, tak to Vítek změní. Za poslední měsíc se mu dařilo usínat do devíti večer, někdy i dřív. Včera ale vytuhl až po desáté. Nevím přesně kdy, neboť jsem stejně jako Tomáš usnula dřív. Tak snad to byla jen výjimka, která potvrzuje pravidlo. číst dál