Leden 2013

Každý večer ukládáme Vítka ve stejný čas - kolem 7:40 začíná příprava ke koupání a pak postupné koupání, oblékání, kojení a uložení do postele. Nicméně cca kolem sedmé už je pěkně protivný a musíme ho nosit, aby neřval. číst dál

Uteklo to jako voda a další měsíc je za námi. Tak si to pojďme shrnout. číst dál

Vítek ze mě asi udělá nákupního maniaka, ač nakupování nesnáším. Dneska měl opět náladu pod psa, prořval i přes mou snahu několik hodin. Večer jsem ho proto šupla do kočárku, kde ještě chvíli brblal, než jsme došli do Alberta. číst dál

Konečně se Vítek ve svém programu trefil tak, že jsem mohla vyrazit ven s Dášou, s kterou jsem se seznámila minulý týden. Tentokrát jsme však nešly jen my dvě, ale i Dáši kamarádka Zuzka. Utvořily jsem tak pěkné kočárkové trio, které se často ani na chodník nevešlo. číst dál

Po Vánocích jsem Vítkovi objednala tři věci k ušití u paní, kterou jsem si našla na internetu. Dneska ráno konečně zavolal pán z PPL, že má pro mě zásilku. Hned jak mi to Vítek dovolil, tak jsem balík rozbalila. Věcičky jsou krásné, jen já při jejich výběru trošku pohořela. číst dál

Jak se Vítek naučil více pohybovat, tak už ignoruje vymezený prostor a pomalu začíná objevovat svět mimo hrací deku. Také přidělené hračky přestávají být zajímavé a hledá si nové. Nejdříve objevil obal s plenkama, s kterýma si hrál tak dlouho, až všechny plenky vysypal. Nicméně největším favoritem je balení vlhčených ubrousků. Kvůli ním se nejspíš brzy naučí plazit. číst dál

Dnešní ráno už nabídlo lepší počasí než včera, a tak jsem na sjezdovku vyrazila hned, jak to šlo. Lidí už bylo více a sjezdovka se tak dříve zničila a já taky. Cestou zpátky do hotelu jsem už nohy skoro necítila. číst dál

Minulý rok jsem lyžovat kvůli břichu nemohla, tak jsem se letos těšila, že už by to mohlo aspoň na chvíli vyjít. Celou noc na dnešek ovšem pršelo a ráno nebylo o moc lépe. Musela jsem se dlouho přemlouvat, abych vyrazila. Ale naštěstí i ostatní účastníci zájezdu se odhodlali, a tak jsem taky vyjela. číst dál

Dopoledne se konalo první poprvé. Vzali jsme Vítka do obchodního centra na Zličín. Ne že bychom z něj chtěli vychovat nákupního maniaka, ale už to bylo nutné. Ač měl už čas spánku, tak ho obchody zaujaly natolik, že přes hodinu vydržel nespat a ani jednou si nezastěžovat. číst dál

Už včera jsem si u Vítka všimla nového výrazu tváře, který předtím nikdy nedělal. A protože nové dovednosti je třeba procvičovat, tak ho od včerejška dělá skoro pořád. číst dál

Dopoledne jsem šla s Vítkem na kontrolu na rehabilitaci. Časově to vyšlo dost blbě, začal mi usínat pět minut před vyšetřením. Na tom se ale i přes tuto nepříjemnost choval naštěstí dobře, doktorka ani neshledala žádné závažnější nedostatky. Ale už jsem se tam jednou dostali, takže nás jentak nepustí a musím s ním posilovat šikmé břišní svaly. číst dál

Poprvé po několika letech jsme slavili Silvestra jen ve dvou (resp. ve třech). Vítek usnul už v osm a já se k němu v deset přidala. Tomáš si zatím hrál pc hru. číst dál