Minulý rok jsem lyžovat kvůli břichu nemohla, tak jsem se letos těšila, že už by to mohlo aspoň na chvíli vyjít. Celou noc na dnešek ovšem pršelo a ráno nebylo o moc lépe. Musela jsem se dlouho přemlouvat, abych vyrazila. Ale naštěstí i ostatní účastníci zájezdu se odhodlali, a tak jsem taky vyjela.
Hnusné počasí způsobilo, že sjezdovky byly téměř prázdné. Kvalita sněhu byla i přes nepřízeň počasí výborná. Vzhledem k tomu, že do dalšího kojení zbývala jen chvíle, tak jsem nasadila tempo, abych toho najezdila co nejvíc. Nulové čekání na vlek tomu dost pomohlo.
Po téměř třech hodinách jsem byla promoklá až na kůži, navíc foukal při jízdě takový protivítr, že jsem měla chvílema problém píchat hůlkama. A tak mě ani tolik nemrzelo, že jsem už musela zpět, užila jsem si to už dostatečně. Na hotelu jsem Tomáše nadchla na kvalitní povrch, a tak jsme se na svahu vystřídali.
Po jeho návratu, když už konečně přestalo pršet, jsme vyvětrali Vítka v manduce. Vítek koukal na sníh jak puk.
Večer jsme opět strávili povídáním v restauraci, a o Vítka bylo tak skvěle postaráno, že jsme mu posunuli večerku až na desátou hodinu.
2024 ©