Ještě nedávno jsem propagovala názor, že pokud dítě spí, tak se nemá za žádných okolností budit. Nicméně když začal Vítek odpoledne spát třeba až do půl sedmé a pak strašil v posteli až do desíti, tak jsem svůj názor poupravila a začala ho v pět budit.
Vítek bere probouzení relativně statečně - nebrečí, po chvíli se usmívá, ale než se dokonale probere, tak to přece jenom chvíli trvá.