Včera večer se Vítkovi podařilo po několika dnech konečně vy.... Nevím, jestli to byl ten důvod, ale dneska byl zlatíčko. Sice ráno vstával už v pět, ale zase to tak nevadilo, protože jsme stejně museli vstávat před šestou. Jeli jsme do Kostelce nechat si zaměřit garážová vrata. Dělal to můj kamárád, kterého jsem několik let neviděla, tak jsem "musela" jet taky.
Poté jsem jela na návštěvu za dejvickou babičkou. Cesta trvala skoro dvě hodiny, děsný zácpy. Ke konci cesty Vítek vytuhl, tak jsem po příjezdu ještě strávila nějaký čas čtením v autě, abych ho nebudila. Pak už putoval na gauč. Babičce kromě svého úsměvu i předvedl, jak umí prdět. A babička nemohla uvěřit, že tak velký prd patří tak malému dítěti. Ale já to fakt nebyla :-)
2024 ©