Po delší době jsme opět měli možnost vidět Marcelu s Přemdou. Vítkovi tentokrát trvalo docela dlouho, než se na návštěvě rozkoukal. Přemda ho nezajímal vůbec (spíš se mu snažil vyhýbat) a hračky jen o málo víc. Ale přesto se bavil a byl reklamou na klidné a hodné dítě (kromě přebalování).
Záviděníhodně se předvedl zejména na hříšti. Půjčil si Přemdův náklaďák a lopatku (jak jsem zjistila, Pražáci si musí na hříště nosit hračky sami) a hodinu bez jediného zvukového projevu vydržel nakládat písek na korbu. To Přemda mezitím prozkoumal každý roh, zejména ten, kde byla hromada s listím.
Po vyvětrání se nás všechny čekal výborný oběd, z kterého nezbylo vůbec nic (i cuketu jsem s chutí snědla). Pak jsme si ještě s Marcelou vyměnily poslední drby a odjeli. Než jsme dojeli na pražský okruh, tak Vítek spokojeně chrněl, bylo to přece jenom dost únavné.
PS: Foťák jsem nebrala s tím, že Marcela toho nafotí dost i pro mě. Bohužel jsme na focení obě zapomněly, a tak nezbývá, než na to jen vzpomínat, či si to představit.
. Tak to budete muset přijet zase a nebo my za váma
2024 ©