Ráno jsem musela zajet k svému doktorovi. Prohlídka dopadla dobře a o Vítka se mezitím starala sestřička, takže ani nebrečel, naopak se na ní prý smál.
Po obědě jsem se vydala směr Žižkov podívat se za kolegy z týmu. Byla to návštěva neohlášená, takže jsem kolegům přichystala (snad) pěkné překvapení. Vítek byl hodný skoro hodinku, jen na konci už začal protestovat, tak jsem ho raději sbalila do manducy a odvedla, abych příliš nerušila pracovní morálku. Takže teď už chlapec ví, co ho jednou čeká :-)