S dítětem začne člověk vnímat svět jinak. Nejinak je tomu u zvuků. Zatímco dříve jsem zvuky více méně ignorovala, až s Vítkem jsem začala vnímat kolik jich kolem nás je. Když spí, tak vytrvalé zvuky většinou nevadí, ale takové ty náhlé a intenzivní jsou už velkým nebezpečím, že se vzbudí. S tím, že mobil zvoní, jsem počítala a zvuk tak vypla už v porodnici a zatím ho nezapla. Jenže jsou i jiná zařízení. Například mikrovlnka - ta naše pípne po ukončení programu 4x, takže ohřívání jídla v době spánku nehrozí. Když mi náhodou usne venku v kočárku, tak se s ním domů bojím - nejdřív bouchnou dveře a pak několikrát pípne výtah. U mých rodičů dokonce i pípá televize, když se zapíná. Řada obchodů má pípací zařízení, když tam někdo vejde. A v neposlední řadě psi štěkají...
A proč o tom píšu zrovna dneska? Šli jsme s Tomášem na procházku a Vítkovi se podařilo po půl hodině hlasitých protestů usnout. Jenže pak jsme šli kolem železničního přejezdu, když zrovna jel vlak. A ač to byl prťavý přejezd jen pro pěší, tak stejně musel zahoukat, čímž Vítka vzbudil a způsobil další skoro hodinu a půl řevu, než se mu podařilo znovu zabrat.