Když tátu napadlo si v sobotu zajet zalyžovat a mamka souhlasila s hlídáním, tak nešlo odmítnout. Předpověď slibovala krásné počasí a dlouhý půst nás taky pořádně namotivoval.
Výlet jsme zahájili už v pátek večer, kdy jsme přijeli do Vršovic, abychom tam přespali a mohli si tak ráno déle prospat (a zejména Vítek). Vzhledem ke zpoždění jsme Vítka ihned po příjezdu svlékli a hodili do vany. Ale jak má koupání rád, tak tentokrát začal okamžitě řvát a nepřešlo ho to do té doby, než jsme ho vyndali. V cestovní postýlce se mu taky příliš nelíbilo, a tak jsem musela chvíli zpívat než usnul.
Ráno v půl šesté jsme se vykradli z postele a bez rozloučení Vítkovi utekli. Nasedli jsme do auta a za necelé dvě hodiny jsme byli v Herlíkovicích. Ani teplota mínus deset stupňů při příjezdu nás neodradila a lyžovali jsme až do dvou hodin odpoledne. To už nás všechny bolely nohy únavou.
Po příjezdu jsme byli zvědaví, jak mě Vítek přivítá. Zrovna ležel v posteli s babičkou, která se ho snažila uspat. Jak mě uviděl, tak se usmál a začali mu téct slzy. Prý to byly slzy štěstí, tak snad mají pravdu.
Hezky pěkně 
2024 ©