Po obědovém přebalení měl Vítek stále suchou plenu, tak jsem si říkala, že čůrání nemůže být daleko. Vzala jsem ho tedy nad vanu a přesvědčovala ho, ať se vyčůrá tam. A po cca třech minutách se zadařilo a Vítek tak slavnostně označkoval vanu a nikoliv mě.
Odpoledne jsem s ním zajela na stavbu, neboť nám zaměřovali vstupní dveře. Během toho Vítek usnul a já se s ním mohla vydat na výlet. Na oblíbené louce za barákem jsem pronásledovala zajíce, ale bohužel byl rychlejší. Pak jsem viděla myš, veverku a dravce, který zrovna zaútočil na svojí obět. A taky místního pošuka, který sbíral šípky a u toho křičel "katolický svině".