Letos jsme s Tomášem snědli víc buřtů, než kdykoliv předtím. Řadu večerů jsme si po Vítkově uložení do postýlky rozdělali ohýnek a pekli. Bohužel v září již zapadá slunce moc brzy a rozdělávat ohýnek za tmy se nám už moc nechtělo.
Jednoho dne jsme se proto odvážili a rozdělali ohýnek už v šest večer za Vítkovy přítomnosti. Žádné skákání do ohně se naštěstí nekonalo a i jeho pomoc s držením "klacků" s buřty se obešla bez větších nehod. Opečené buřtíky si dal s námi - nejdřív to vypadalo, že nám všechny sní, ale nakonec zpomalil a trochu nám taky nechal.
2024 ©