Když se Vítek už ve třech měsících přetočil na břicho a v necelých osmi začal lézt a chodit kolem nábytku, tak jsem si říkala, že do roka má chůzi jistou. I doktor mě na začátku léta tvrdil, že na roční kontrolu určitě dojde sám.
Vítek se ale rozhodl jinak a potřeba chůze ho nijak netrápí. To jen celá rodina je nervózní, kdy se to ten prcek konečně naučí. (A polovina tepláků má už z lezení prošoupaná kolena...) A tak ho trápíme a domlouváme mu, ať to aspoň zkusí. A ono se to někdy i docela povede.