Dneska si Vítek po dlouhé době zase vyzkoušel, jaké to je být hodné dítě. Teda je to samozřejmě relativní, pro maminky skutečně hodných dětí by to zase taková sláva nebyla :-) (Pozn. Jsem si vědoma toho, že výraz "hodný" není vhodný, že takto malé děti to nedělají schválně, tak to neberte doslova.)
Ráno si užíval spánku až do neuvěřitelných osmi hodin a přes den si dal šlofíka třikrát (dvakrát jen na necelou půlhodinku, ale po poledni na tři hodiny, kdy jsem spala hodinku s ním). Odpoledne přišla na návštěvu babička, tak jsem mohla dojít na nákup a díky tomu bude zítra k snídani normální pečivo a nikoliv knackebroty jako dnes.
Když přišel před osmou Tomáš domů, tak Vítek nebrečel a vydržel být klidný až do koupání, takže jsme po několika dnech konečně koupali bez řevu. Po nakrmení šupal do postýlky, což spustilo očekávaný řev, který jsme tlumili dudlíkem. Za čtvrt hoďky se uklidnil, pak ještě půl hodinky čumákoval, ale v devět byl tuhý.
2024 ©