25.9. Výlet za prababičkou

V noci byl Vítek zase o něco nespavější, budil se po maximálně dvou hodinách a od půl sedmé už nezabral. To se jako bude zhoršovat pořád????

Ráno jsem dle hesla "proč být doma, když řve všude" vyrazila do Vršovic vyzvednout babičku a jeli jsme do Zruče za prababičkou. Cesta do Vršovic mi místo víkendových dvaceti minut trvala více jak hodinu - z toho půl hodiny, kdy jsem se posouvala v zácpě, dokázal Vítek řvát jak na lesy. Ke konci se mu podařilo usnout, ale jen tak na pět minut. Naštěstí se relativně uklidnil. Na D1 opět usnul, ale po chvíli nás zastavili policajti. Neměli jsme zavřené jedny dveře... Počin to byl chválihodný, nicméně Vítka probral.

Po příjezdu, když jsem ho uklidnila jídlem, jsem ho šla ukázat babičce. Než jsem k ní došla, tak opět spustil. Aspoň se mu tak trošku podařilo upoutat prababičky pozornost. Tak jsem ho šupla do šátku a po pěti hodinách bdění usnul. S mamkou jsme toho využili k obědu u číňanů a procházce k Sázavě. Bylo krásně.

Cestou domů se taky relativně držel, tak jsme zajeli se podívat do Kostelce, jak se daří stavbě a Vítkovu dědečkovi. Toho jsme ani nemuseli volat, Vítek si ho zavolal sám.

Po příjezdu domů se na mě Vítek několikrát usmál a v další vteřině už zase řval. Tak šel opět do šátku a na míč. Řvát vydržel asi 10 minut a opět z vteřiny na vteřiny ztichl a usnul. Vydrželo mu to 2,5 hodiny. Po následném krmení opět usnul. Čekali jsme, kdy se vzbudí a ono nic. Na nějaké koupání se nám prý může vyprdnout.