20.9. Cucflek

V noci spal Vítek tak dlouho, jako snad ještě nikdy ne. Od devíti do večera až do osmi do rána (samozřejmě s přestávkami na jídlo). Toto se samozřejmě ale odrazilo na denním spánku, kterému dal jen necelé tři hodinky. Nicméně nebylo to tak hrozné, protože poměr řev:klid se oproti včerejšku obrátil. Dokonce jsme si s Tomem užili přes hodinu klidu večer, což se ještě nestalo.

Kočárek mi Vítek dneska opět úspěšně sabotoval, takže jsem vyrazila s šátkem. Zatímco v kočárku mi prořval čtvrthodiny, po které jsem to vzdala a utekla domů, tak v šátku se uklidnil téměř hned. A po hodině usnul. Já si tak zase mohla udělat pořádný výlet, doma jsem to napočítala na cca 8 kilometrů. Taky mě z toho pěkně bolí nohy.

A proč se dnešní článek jmenuje cucflek? Protože Vítek mi v touze po prsu začal cucat ruku, mě to bavilo, ale když se pustil, tak jsem byla v šoku, jaké tam mám jelito. Jestli mu ta síla vcucu vydrží, tak chuděry jeho budoucí ženy.