Před pár dny jsme učinili Vítkovi křivdu a "násilně" ho naučili usínat samostatně v postýlce. Stálo nás to hodinu večerního řevu, která se ovšem vyplatila.
Hlavním úspěšným faktorem bylo sebrání dudlíku, který od té doby máme jen jako pojistku na veřejnosti. Od té doby usíná každý večer sám a bez větších protestů. Také ve dne se jeho usínání velice zlepšilo (i když tam není úspěšnost stoprocentní a občas se to bez breku neobejde).
Nicméně ne vždy se mi ho podaří dát do postýlky v okamžiku, kdy už chce spát, a tak často usnutí předchází postelové řádění s pomocí všeho, co v postýlce najde.
2024 ©