Tomášův kolega z práce nás nalákal na sobotní tankový den v nedalekých Lešanech. Zlákat jsme se nechali a s předstihem tam vyrazili. Když jsme čtyři km před cílem vjeli do kolony, tak jsme to sváděli na úzkou silnici a kamion. Nicméně po dvou kilometrech a půl hodině jsme stále stáli, a tak jsme to raději vzdali.
Aby to Vítkovi nebylo líto, tak jsme mu tanky slíbili o den později, kdy tam už žádná akce není. A nakonec to i bylo lepší, měli jsme to pěkně v klidu. Už tak měl Vítek z některých strojů respekt a do ozvučeného pavilonu ani nevlezl. Ale do dětského tanku se nakonec odvážil.
Odpoledne mě pak popadla benevolentí nálada a dovolila jsem Vítkovi, aby krmil Jitku. Vítek byl nadšený, Jitka jeho rychlostí malinko méně. A já se jen dívala, jak se barví bodyčko od mrkve a co pak všechno budu muset uklidit...
2024 ©