Báli jsme se, aby letos sklizeň obilí nevyšla na týden, kdy bude Vítek pryč. Naštěstí se zadařilo a vyšlo nám to jentaktak.
Po sečení jsme nejprve museli udělat malý úklid, protože právě u našeho pozemku si musel sklízecí stroj odfrknout a nám potom zbylo na trávě spousta bordelu. Když ho Tomáš začal uklízet, tak se k němu Vítek s velkým nadšením přidal a vysbíral to skoro celé sám.
Pak už jsme se vrhli na samotná obilná "kola", jak je Vítek nazval. Po usazení Vítka nahoru ale začaly velké protesty a už to vypadalo, že z focení nebude nic. Nakonec jsem musela výjimečně stanout před objektivem já a pár fotek tak máme.