Dneska jsme se po dlouhé době s Vítkem vydali na místní dětské hřiště. Jaké bylo překvapení, když chvilku po nás dorazila jedna sousedka s dětmi a pak ještě druhá. Vítka společné hraní sice nebralo, ale já si aspoň měla s kým pokecat.
Hlavní výhoda však spočívala v klidném odchodu z hřiště, kdy jsme šli společně s "holkama". Vítek se díky tomu vůbec nebránil a dalo by se říct, že šel pryč s radostí. Vrcholem zpáteční cesty bylo, když obě holky vzaly Vítka za ruku a ten se nebránil (což je co říct) a ochotně s nimi šel.