Když babička s dědou tvrdili, že se Vítkovi v lese moc líbí, tak jsme si řekli, že to s ním taky zkusíme. A skutečně jsme Vítkovi radost udělali, nachodil bez řečí aspoň dva kilometry. Jen ty houby zase tak moc nehledal - ale ony tam stejně skoro žádné nebyly. Místo jedlých hub jsme tak zkoumali žaludy, houby "pro zvířátka" a dvě žáby (které úspěšně napodoboval a honil). Ani v pohybových aktivitách se Vítek nešetřil - kromě chození toho spoustu naběhal, případně proskákal.