Dnešní krásné počasí nedalo jinak, než abychom se vydali na kolo. Trasu jsme tentokrát plánovala já, abych mohla nadávat jen sobě a nikoliv Tomovi jako obvykle. Na mapě jsem zkoumala zajímavé objekty v okolí a nedaleko nás jsem našla pramen Botiče. Takové zajímavé nabídce se nedalo odolat.
V půli cesty jsme narazili na parádní louku, kde jsme mohli nechat Vítka chvíli vyběhat. Bohužel než místní zeleň ho spíš zajímala naše kola, ale pár kvítků nakonec taky utrhl.
Pramen jako takový jsme v podstatě nenašli (i když jsem se o to kopřívy nekopřivy snažila, ale voda byla všude, tak se nějaký konkrétní bod těžko definoval). Za chvíli se ale malý potůček vléval do parádně zeleného rybníka plného kachen. Těch bylo tolik a kvákaly tak hlasitě, až se z toho Vítek málem rozbrečel.