Vítka jsem nesla v manduce naposledy někdy v zimě, když se ještě nosil na břiše. Až včera jsem našla odvahu zkusit, jestli jsem vůbec schopná si ho dát na záda sama a zda ho pak unesu.
Kupodivu se mi ho nandat podařilo (i když jsem si málem vykloubila ruku) a záda také moc nebolela. Na zkoušku "co ujdu" jsem se vydala za svým oblíbeným cílem - za špendlíky. Tak jsem se jima nacpala, až jsem málem praskla. Cestou zpátky jsem už záda začínala cítit, ale nic hrozného, tak si to určitě někdy zase zopakujem (minimálně ty špendlíky určitě, mňam).
2024 ©