Dnešní den jsme měli s Jitkou výjimečně celý pro sebe. Počasí bylo krásné, a tak jsem přemluvila své líné tělo na venkovní procházku i s fotoaparátem. Hledala jsem vhodná místa na pěknou podzimní fotku a dvě se mi najít podařilo.
Jitku jsem proto vypustila do listí a doufala, že mi chvilku v klidu posedí. Ze začátku byla tak překvapená, že docela držela, ale pak jí to už nudilo a pořád za mnou lezla. Maximálně se ještě pozdržela tím, že něco ukořistila k jídlu a začla se tím ládovat (větev, hlína apod.). Naštěstí pár fotek se docela podařilo, i když to byl boj :-)