Počasí se konečně umoudřilo a my díky tomu měli konečně možnost vydat se na delší společnou procházku. Možná letos poslední, když se za pár dní začne stmívat mnohem dříve.
Vítek byl jako vždy ochotný ke spolupráci, ale nevzdali jsme to a po cca půl hodině přemlouvání a vyhrožování vyrazili. Ze začátku procházky ještě protestoval, ale pak se vzniklé situaci poddal a většina cesty byla v klidu. Teda až na závěr, kdy se Vítek pár metrů před domem rozhodl, že už dál nejde. Naštěstí ale jelo auto, které ho narozdíl od nás přesvědčilo, že sedět na silnici není dobrý nápad.
A abych nepomlouvala jenom Vítka, tak Jitka se rozhodla, že už není žádné mimino a na nějaké spaní v kočárku nám prdí. I přesto hulákala jen chviličku a zbytek cesty odevzdaně koukala po okolí.
2024 ©