Zatímco minulý rok jsme byli překvapeni, kolik sněhu již tak brzo nasněžilo, letos si užíváme teplé počasí se spoustou sluníčka a vůbec nám nevadí, že je to neobvyklé.
Jediné, co nás trochu zmátlo, byla změna času. Tomáš tvrdil, že se mění až o den později a já mu to při hledání na mobilním internetu potvrdila. Navíc Vítek vstal o hodinu později než obvykle, čímž nám tento předpoklad potvrdil. Že nám ukazuje mikrovlnka i hodiny v autě o hodinu později nás zarazilo, ale správným směrem nenavedlo. Pravda se projevila až při telefonním hovoru s dědou, který nám potvrdil, že čas se už skutečně změnil a nám došlo, že mobily se nám vlastně přeřídily samy.
Pak už nám bylo jasné, proč Vítek na dopolední (ve skutečnosti polední) procházce usíná. Aby se tak nestalo a my nemuseli hladoví kroužit krajinou, tak jsme ho vyndali z manduky a postavili na vlastní nohy. Vítek tuto výzvu s radostí přijal, jen záchranného prstu se pustit nechtěl (a když jsme ho na chvíli pustili, tak se rozbrečel). Nadšení mu vydrželo dlouho, ušel takto skoro kilometr, až ke konci ho Tomáš vzal na ramena.
2024 ©