Když mi včera Marcela napsala, že už konečně po několika týdnech překonali s Přemdou všechny možné nemoci a můžem se tak konečně vidět, tak jsem neváhala a domluvili jsme se hned na další den, než tomu zase něco zabrání. Na desátou jsme přišli a Vítek nasadil svou návštěvní náladu. Po chvíli ho ale to předstírání hodného dítěte přešlo a spustil. Naštěstí má Marcela taky doma skákací míč a mně se ho na něm podařilo zázračně uspat. Pak jsme ho přesunuli do ložnice, kde si spokojeně chrupkal dvě hodiny, než ho musel vystřídat Přemda. My tak měly spoustu času si pořádně popovídat.
Přemda byl z Vítka pořádně vyjukaný, nejdřív se před ním schovával, pak ho odmítal spustit z očí i při jídle a několikrát musela Marcela odvrátit jeho nevinný útok na Vítkovu hlavu. A taky byl nadšený z naší autosedačky, z které si udělal parádní prolézačku.
2024 ©