Konečně napadlo tolik sněhu, že jsme mohli po roce vytáhnout boby a saně. Venku jsem naložila Vítka na boby a aby si to pořádně užil, tak jsem se s ním projela po cestě, dělala s ním smyky a blbla. Nicméně Vítek viděl v televizi lyžaře a celou dobu mi vyprávěl, jak chce na lyže. Nezbylo tak nic jiného, než mu je dát. Ukazoval mi na nich, jak to v té televizi dělali (podle postoje předpokládám, že viděl sjezd), ale sám se na nich sotva udržel. A pozor - sníh studí!
Po chvíli ho lyže přestaly bavit a přesunuli jsme se na zahradu, kde konečně došlo i na sáňkování a bobování. Sám moc Vítek jezdit nechtěl, tak jsme si toho s Tomem taky dosyta užili.
A protože se není možné bavit pořád a je potřeba odvézt i nějakou práci, tak se Vítek chopil koštěte i lopaty.