Ráno si Vítek vyndavá poslední čokoládu z adventního kalendáře, který následně cupuje na malé kousky - to abychom si vánočního úklidu užili do poslední minuty. Ostatně nic jiného než úklid není třeba dělat - ryba je v lednici, bramborový salát přivezou naši rodiče a Ježíšek je také objednán. Dopoledne tak máme čas jak na procházku tak na malé focení.
Odpoledne se postupně sjíždí štědrovečerní hosti. A že jich je požehnaně. Vítek neví, ke komu dřív skočit. Má tu obě babičky, oba dědy, tetu a strejdu.
Než se dostaneme k večeři, tak už máme plné žaludky cukroví. Není tak divu, že Vítek jídlu už moc nedá. Kromě citrónu, ten by snědl klidně celý. Nicméně po třetím snězeném měsíčku (bez jediného ušklibnutí) ho brzdíme a další mu už nepovolujeme. Tak si teda dává aspoň trochu ryby, brambory nechává.
A zanedlouho poté už zvoní Ježíšek. Vítek se bez jediného zaváhání vrhá na hromadu dárků a hned cupuje obal toho největšího. Poté mu vysvětlujeme, že tam jsou i dárky pro miminko (co je pro koho pozná podle přilepené fotky). Rozbaluje tedy jen svoje dárky a Jitčiny ochotně nosí k ní do košíku (na konci mu pro tentokrát dovolujeme rozbalit i její). Z dárků je Vítek nadšený, největší radost má ale z bublinkové fólie, v které byl jeden z dárků zabalený.
tak to musíme přijet na návštěvu (až se teda uzdravíme
.
.
2024 ©