Vítka jsme na víkend opět odevzdali do prarodičovské péče a měli tak celý víkend jen na Jitku. Bylo tak úplně jasné, že jeho část věnujeme procházkám.
V sobotu jsem vyrazili na poměrně krátkou procházku (8 km), ale s větším převýšením. V podstatě celou dobu jsme šli z kopce nebo do kopce a já byla velice ráda, že jsem doma nechala zimní bundu, protože jsem se potila i v té podzimní.
Při plánování nedělní procházky jsem si stěžovala, že mě bolí nožičky, tak jsme našli trasu ještě o něco kratší a s menšími kopci. Ta vedla přes dvě vyhlídky na Sázavu a skrz les složený skoro jen z bříz (nejsem zrovna zvyklá na bílý les).
Jitka obě cesty zvládla, i když se pokaždé probudila o něco dříve než doma (na výlety jsme se přibližovali autem), naštěstí jen o pár minut. Asi jí začíná fungovat šestý smysl :-)
A jako bonus ještě jedna spinkací fotka.
2024 ©