Před pár dny jsme měli u nás na vesnici velkou událost - slavnostně se rozsvítil vánoční stromeček. Aby to bylo pořádně slavnostní, tak děti ze školy připravily představení - některé zpívaly a některé recitovaly básničky. K tomu se ve stáncích prodával svařák i něco málo dobrého do pusy. Já si odnesla dva perníkové stromky. Nakonec jsem se zastavila u vánočního stromečku, který Vítka okamžitě zaujal a nepřetržitě mě bombardoval otázkou "co to je?".
Dneska, o pár dní později, jsme u stromečku opět zastavili a Vítkovo nadšení nebylo o mnoho menší. Čekala mě další smršť "oblíbené" otázky, na kterou nejspíš neexistuje v případě stromečku uspokojivá odpověď. Vítek se na něj vydržel díval deset minut, jen občas u toho koukání rozhoupal rukou ozdobu.
2024 ©