Prosinec 2012

Dneska se na Vítka přišla podívat jeho prateta s prastrejdou. Vítek první část návštevy prospal, následně se krmil, ale pak už byl společenský. Oba si ho chtěli chovat, takže Vítek putoval z náruče do náruče. Ukazoval, jaký je neposeda, když jim z té náruče málem několikrát vyskočil. Při jejich odchodu předvedl, jak už se umí bravurně otočit na břicho. Teta se strejdou chválili jak je hodný, ale jen do té doby, než se dali na odchod, to jim Vítek předvedl, že umí i zabrečet. číst dál

Protože mi nikdo nevěří, jaký dokáže být Vítek vzteklý, tak jsem natočila důkaz. A abych to trošku vyvážila, tak přidávám i něco hezčího. číst dál

Dneska jsem se podruhé odhodlala a vyrazila s Vítkem na Žižkov, kam jsem si koupila permanentku na poporodní pilates. Cesta tramvají probíhala bez problému. Před Mírákem jsem uviděla směrovku "Babybox" a zavzpomínala jsem s nostalgickým úsměvem na doby, kdy jsem ho toužila mít blíž domovu. Dvě zastávky před výstupem Vítek usnul a já si libovala, jak mi to krásně vychází. číst dál

Už dříve se Vítkovi podařilo přendat něco z jedné ruky do druhé, ale zatím to vždy vypadalo jako náhoda. Dneska jsem mu dala do ruky kousátko a on si ho podal tam a zpátky několikrát. Navíc se u toho díval na svoje ruce, tak předpokládám, že tentokrát už to úplná náhoda nebyla. číst dál

Nikdy jsem netušila, že i kojenci si každé své narozeniny tak berou. Zatím snad každý jeho narozeninový den měl Vítek náladu pod psa, dneska prořval skoro celý den. Nicméně musím se ho zastat, během posledního měsíce byl zase o něco snesitelnější, už byly i dny, kdy zabrečel jen výjimečně. Dokonce se ukázalo, že je při dobré náladě schopen vydržet ve společnosti. V kočárku už problém nemá, naopak je v něm nyní spokojenější než v manduce. číst dál

Aby Vítek přes den usnul, tak ho balím do rychlozavinovačky a deky. Ale i tak než usne, tak to nějaký čas trvá a za tu dobu se může stát spousta věcí, jako ta na fotce. číst dál

Když jsem se byla před dvěma týdny podívat v sokole, tak mi naše trenérka Dana nabídla, jestli nechci s nimi na závody, že mají jedno volné místo. Řekla jsem si proč ne, během tří tréninků se zkusila naučit co nejvíce a dneska jsem se tak mohla opět po roce obléknout do závodního dresu. číst dál

Po dvoutýdenní pauze se už vršovická babička nemohla Vítka dočkat. A tak jí ani nevadilo, jaká byla venku zima a na dvě hodiny šla s Vítkem ven. Já si zatím došla do nákupního centra, kde jsem Vítkovi koupila nový dudlík, Tomášovi hrníček "Nejlepší táta" a sobě novou čepici a boty. číst dál

Zatímco některé dny jsou tak obyčejné, že si téma článku tahám bůhví odkud, tak dnešek byl událostmi doslova nabitý. číst dál

Protože jsem si v chytrých knižkách přečetla, že novorozenec naspí průměrně 18 hodin denně a Vítek této hodnoty zdaleka nedosahoval, začala jsem si od jeho pátého dne života psát každý množství jeho denního spánku. A psala jsem si to až do dnešního dne, kdy jsem si uvědomila, že délku jeho spánku tím stejně neprodloužím a žádnou logiku z toho taky nevyčtu. Prostě si spí kdy chce a jak dlouho chce. Viz následující tabulky... číst dál

Na dnešek jsme si naplánovali oběd v Dejvicích u babičky. Vítek to ale bojkotoval, chvíli před odjezdem usnul a probudil se až po jedné hodině. Než jsme se vypakovali a dojeli, tak bylo půl třetí a já byla pěkně hladová. Vítek pokračoval ve včerejší dobré náladě, a tak si ho užila nejen babička, ale později i teta Katka. Ta si s Vítkem zatancovala, za což ji odměnil výsmátou náladou. A taky plánovala, co ho začne učit za sprostá slova, tak se máme na co těšit. číst dál

Ráno to vypadalo, že se bude opakovat včerejší uřvaný scénář. Naštěstí cestou k doktorce se Vítek v manduce uklidnil. Doktorkou byl vyhodnocen jako uzdravený a očkování nás tak tentokrát už neminulo. číst dál

Po krásných čtyřech dnech nás Tomáš opět opustil a zůstali jsme s Vítkem sami doma. Navíc Vítkovi včera umřel jeho oblíbený dudlík a náhradník se neujal, hned mu vypadával z pusy. Takže mi to dával pěkně sežrat - pravidelně každou hodinu po jídle spustil hysterák a ten mu aspoň půl hodinky vydržel. číst dál

Dneska Vítek konečně pochopil, že v neděli se nikam nepospíchá a probudil se až v neuvěřitelných půl deváté. číst dál

Nebýt Vítka, tak spíme až do oběda, ale díky němu jsme stihli krásné ranní svítání. Také na snídani jsem byli první. Pak jsme si šli zaplavat do hotelového bazénu a vířivky, zatímco Vítek parkoval v kočárku kousek od nás a byl tak přející, že si vystačil sám a my si tak mohli užít společné cachtání. číst dál