Někdy nemá Vítek dobrý den a tohle byl jeden z nich. Jednak Tomáš musel po pěti dnech zase do práce a Vítek tak byl bez tatínka a jednak se mi nedařilo vychytat ten správný moment, kdy ho dávat do postýlky k dennímu odpočinku. Dala jsem ho tam pokaždé moc pozdě, takže byl přetažený a to je pak boj.
Každé usnutí tak předcházel alespoň půlhodinový řev, než se konečně uřval. To znamená, že řval, řval a najednou během vteřiny zavřel oči a usnul.