Tomáš měl dneska, narozdíl od mé maličkosti, dovolenou. Abych měla klid na práci, tak vzal Vítka na peší výlet. Vybranou trasu, která měří téměř dva kilometry, spolu šli už podruhé. První část cesty vede mimo vesnici a i když je po nerovné cestě, tak Vítek ťape rušen jen občasnou sedmikráskou.
Ve vesnici to je s ním už horší, protože těch zajímavých věcí, na které je třeba se dívat, je mnohem více - z těch nejvýraznějších to je jabloň, kde ještě zůstala spousta červených jablek a světla, která jsou zabudovaná do chodníku. V neposlední řadě taky na Vítka štěkají psy - i když má pes vyceněné zuby a nejraději by Vítka sežral, Vítek je za plotem celý rozněžnělý. V takovém lákavém místě je občas nutné Vítka poponést, jinak by se snad nehnul.
Po poledním spánku Vítek objevil svou dávnou nezbytnou pomůcku - dudlík a po několika měsících si spokojeně zadudal. Naštěstí ho to bavilo jen pár minut a dudlíková éra se pravděpodobně vracet nebude.