Odpoledne jsme s mamkou a Vítkem již potřetí vyrazili směr Zruč na Sázavou za jeho prababičkou. První dvě setkání se moc nepovedla - první prořval a druhé prospal, tak jsme doufali, že do třetice všeho dobrého se zadaří. A zadařilo. První chvíle sice taky probrečel, ale uklidnil se a vydržel v klidu skoro hodinku. Také prababička byla v dobrém rozmaru, a tak konečně Vítka vnímala. A moc se jí libil, skoro celou dobu na něj s úsměvem koukala. A nejvíc ji rozesmálo, když Vítek prsknul tak, že to doletělo až na její ruce.
Večer jsem zůstala ve Vršovicích, kde jsem poprvé rozložila cestovní postýlku. Trvalo to asi půl hodiny, než jsem přišla na tajný grif, který je nutné dodržet a o kterém se nikde nepíše. A Vítek nebyl nevděčný a usnul v ní dokonce bez dudlíku. Ještě před spaním se poprvé vykoupal ve velké vaně, hodně si to užíval, mrskal sebou tak, až si cákal do obličeje.
2024 ©