Poslední lednový týden jsme se s dětmi vydali na hory do Rokytnice nad Jizerou. Trochu jsme se báli, jak to zvládne Jitka a jak bude probíhat společné spaní v jednom pokoji, ale tyto obavy se vůbec nenaplnily. Jitka tam byla spokojenější než doma - za celou dobu probrečela maximálně dvě hodiny a všichni účastníci "zájezdu" jí za to obdivovali. Úplně nejlépe jí bylo v noci, tři noci prospala úplně v kuse, bez jediného probuzení. Naopak nás budil Vítek, ať už tradičně ráno nebo dokonce i dvakrát v průběhu noci.
Dopoledne jsme se s Tomášem střídali v zábavě - vždy byl jeden u dětí a druhý zatím mohl jít lyžovat (já) nebo na běžky/snowboard (Tom). Po dvou letech jsme si tak zase pořádně užili sněhu, i když podmínky nebyly ideální - hodně foukalo a sněžilo - za celý týden nasněžilo přes 30cm nového sněhu.
Odpoledne jsme pak s dětmi vyráželi ven. Nejoblíbenější Vítkovou aktivitou bylo "lyžování". S lyžováním to sice ještě moc společného nemělo, ale po týdnu se už na nich naučil sám na rovině chodit. Kromě toho jsme pochopitelně i sáňkovali a jednou jsme se vydali na výlet za borůvkovým dortem. Tomáš si trošku máknul - na břiše nesl Jitku a rukou táhl Vítka na bobech. Já měla dost starostí sama se sebou. Ale ten dortík stál za to.
Na chatě bylo hodně dětí - Mareček (necelý rok), Violka (rok a něco), Vítek (jen o dva měsíce starší než náš Vítek) a jeho sestra Anička (pět let). Vítka nejvíc zaujala Anička a to dokonce tak, že se před ní svlékl a ukázal jí pindíka. S Vítkem se zase rád honil, až se z toho druhý Vítek rozbrečel. S Marečkem rád skládal dřevěnou věž. Violka ho neoslovila. Každopádně největší drak byl bez váhání náš Vítek, Jitka byla naopak tak hodná, že často někdo ani nevěděl, že je v místnosti.
Vítek si kromě hraní s dětmi našel i jiné aktivity - naučil se stříhat (to jsem fakt šťastná), skládal puzzle, četli jsme si encyklopedii od Ježíška ("pohádku" o tom, jak gepard sežral antilopu snad stokrát) a staral se o svého milovaného medvíka.
2024 ©