Taťka nám šel dneska do posilovny nabrat svaly, aby mě dost sil na nošení Vítka. Já tak zůstala na večer sama a po dlouhé době jsem vykonávala večerní aktivity já.
Vítek byl z tátovy nepřítomnosti značně rozmrzelý. A když jsem ho dala do vody, tak se na mě díval, co si to dovoluju, že je zvyklý na tátu. Ale láska k vodě ho naštěstí přesvědčila a začal si to užívat. Ke konci se tak rozdivočel, že už nešel udržet. To mu bohužel vydrželo i na suchu. Nandání plínky a oblečení se změnilo v lítý boj, kde vítěz nebyl vůbec jasný. Vítkova strategie se prohnout a postavit jen na hlavu, když jsem mu držela nohy ve vzduchu, byla totiž dost účinná.
2024 ©