... a na zádech (Tomášových).
Vítek byl u babičky s dědou, čehož jsme tradičně využili k delší procházce. Jednu z našich obvyklých tras jsem byla líná jít, protože je moc dlouhá a moc do kopce, tak jsem si na mapách našla jinou - delší a s větším převýšením. Nadávala jsem si za to už předem, ale kupodivu jsem to ušla bez většího zadýchání.
Jitka po prvních kilometrech usnula a spala asi hodinku. Tou dobou jsme už byli téměř u výletní "restaurace", kde jsme si naplánovali zastávku. Já si dala malinovku, Tomáš pivo a každý ještě medovník, abychom dohnali vysportované kalorie. Jitka dostala aspoň mlíčko.
Ještě u restaurace jsme Jitce udělali fotku v řepce (letos nám neroste přímo u domu, tak jsem toho musela využít) a naložili jí zpátky na záda. To se jí po chvilce už vůbec nelíbilo a dávala nám to dost najevo. Přesvědčila jsem proto Tomáše, aby si jí dal na břicho s tím, že tam má zapínání, že to jí určitě zabaví. Zabavilo, ale jen na chvilku. Na posledním úseku cesty se tak nesla už jen v náručí a byla náramně spokojená.
2024 ©