Jelikož máme sociální cítění, tak jsme žádost o jednodenní azyl od Marcely s Přemdou nemohli odmítnout. Zvlášť, když taková kuchařská kapacita jako Marcela, slíbila navařit a napéct. Dopoledne jsme proto pořádně uklidili, aby při pohledu na ten náš domácí bordel neutekli a nevrátili se raději malovat pokoje k nim domů.
Po příjezdu se Přemda bez okolků vrhl na Vítkovi hračky. Vítek se kupodivu už ani chvilku nestyděl a hned se k Přemdovi přidal. Málem proběhla mezi kluky hádka o nákladní auto, hasičský vůz naštěstí hádku zahnal.
Před obědem jsme ještě na chvíli vyrazili ven. Ukázali jsme oboum azylantům další místa ve vesnici - rybník i s kačenama a hřiště. To oba kluky dostatečně zabavilo, jediný problém tak byl dostat je domů.
Relativně hezké počasí nám dovolilo být odpoledne venku. Kluky nejvíc zaujala hlína, kterou teď máme po celé zahradě (včera nás navštívil bagr). A když se k hlíně přidala voda, tak to bylo teprve bájo (ještěže jsem Marcelu včas varovala, ať Přemdovi nebere žádné módní kousky).
Před odjezdem si ještě Přemek naposledy vyžádal návštěvu horního patra. A tam se teprve kluci pořádně rozjeli. Skákali spolu do stanu s balónky, schovávali se přede mnou a váleli se po sobě (tuto aktivitu kupodivu začal Vítek, který se jinak dotyku s jinými dětmi vyhýbá). Ve vedlejším pokoji pak objevili korbičku od kočárku, kam se bez okolků také narvali oba.
Po takové akci není divu, že Vítek nasedl s Přemdou do auta a klidně by se od něj nechal odvézt pryč od nás. Tak snad to kamarádství klukům vydrží i do příště.
. 
2024 ©