Už to je skoro týden, co jsme Vítkovi pořídili cyklosedačku s helmou. Naivně jsme si mysleli, že vyrazíme okamžitě na výlet, ale počasi nás nechalo čekat až do dneška.
Těžko říct, jak se Vítkovi cesta líbila, ale skoro hodinu vydržel nekňučet, což se dá považovat za velký úspěch. Jen z očí mu tekly slzy od větru a výraz na jeho tváři byl také dost zvláštní. Ale neřval, tak asi dobrý :-)